Fotografuji od svých 9 let, kdy mě táta půjčil svůj stařičký foťák na kinofilm. Po mém návratu z první "akce" (škola v přírodě),  v koupelně improvizovaně sestavil "temnou komoru" s příslušenstvím a seznámil mě s procesem vyvolávání kinofilmu a černobílých fotografií.  Bylo to přímo fascinující.

No a tam to všechno začalo.  Tátovi jsem za to moc vděčný, bohužel si to uvědomuji až teď a nestihl jsem mu poděkovat. Kéž by to šlo vrátit, jako obrácení listu ve foto albu.  

Zrodila se ve mně záliba, která mě již nikdy neopustila.

Neudělejte stejnou chybu... život není foto album.